neděle 23. listopadu 2014

Vždycky budeme mít léto

Jenny Han


Originální název: We'll Always Have Summer
Vydání: První
Série: Léto #3
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 264
Obálka: Hardback s přebalem
Rok vydání výtisku: 2013
Přeložil/a: Vanda Senko Ohnisková

Anotace:
Belly milovala v životě jenom dva kluky. Oba mají příjmení Fisher. A po dvouletém chození s Jeremiášem si je téměř stoprocentně jistá, že on je ten pravý. TÉMĚŘ jistá.
Konrád se nikdy nevyrovnal s chybou, kterou udělal, když nechal Belly odejít. Zato Jeremiáš vždycky věděl, že Belly je dívka, pro kterou udělá cokoli. 
A když se Belly s Jeremiášem rozhodnou, že zpečetí svůj vztah svatbou, Konrádovi naplno dochází, že jde do tuhého. Musí Belly říct, že ji miluje, nebo ji ztratí navždy. Teď, nebo nikdy. 
A Belly nezbývá, než si poprvé naprosto upřímně přiznat, co k oběma cítí. A když to udělá, pochopí, co ve skrytu duše vždycky věděla: jednomu z nich bude muset zlomit srdce.

-Závěr trilogie LÉTO -

Přečetla jsem Léto, kdy jsem zkrásněla, Bez tebe to není léto a tak jsem si nemohla nechat ujít i Vždycky budeme mít léto a to z toho důvodu, že jsem prostě musela vědět, jak to dopadne, s kým Belly nakonec skončí. Zda s Konrádem, nebo Jeremiášem. (Přiznávám se, že mi to bylo jasné už od začátku, ale musela jsem se ujistit.)

Ze začátku si je Belly jistá, že navěky zůstane s Jeremiášem. Ačkoliv jsou oba mladí a jsou teprve na vysoké škole, začnou společně plánovat svatbu.
Jakmile se o jejich plánech dozvědí rodiče, Konrád a Bellyin bratr Steven, jde všechno do kytek. Nikdo s jejich plány nesouhlasí a Belly se se svou matkou pohádá.
Ačkoliv v Jeremiášovi vidí toho pravého, nedokáže na Konráda zapomenout. Na to byla (nebo snad pořád je?) její láska k němu příliš silná.


Předchozí dva díly se z větší části odehrávali v tom báječném domě na pobřeží a ani závěrečný díl není výjimkou.

Kniha je psána z pohledu Belly, ale občas se objevovali i kapitoly z pohledu Konráda pro lepší pochopení děje, nebo spíše pro pochopení Konrádovy situace.

Kniha je plná hektických okamžiků, které střídají okamžiky, kterých by se dalo zhostit lépe. Lépe využít situace v příběhu a napsat ji jinak.
Během tří knih jsem mohla styl Jenny Hanové dobře posoudit a došla jsem k závěru, že má talent psát velmi čtivě a lehce, ačkoliv ho nedokáže pořádně využít, což jsem se zklamáním pozorovala po dočtení knihy.

Čtení knihy jsem si upřímně užívala, ale musím připustit, že nic dechberoucího to nebylo.
Postavy jsem milovala, protože byli skvělí, co se týče vlastností, ale i zároveň nesnášela pro jejich sklony k blbostem, kterých v příběhu nedělali málo.

Stejně jako předchozí díly doporučuji knihu dívkám nižší věkové kategorii, ale i starší dívky v ní mohou nalézt kouzlo první lásky.


Žádné komentáře:

Okomentovat