neděle 3. dubna 2016

Official vs. Unaired - Sherlock

Sherlock - Study in Pink - Official a Unaired epizody

 

Tak nějak jsem věděla, že Sherlock má i původní neodvysílaný pilot ale nijak jsem se tím zvlášť nezabývala. Včera mě existence tohoto pilotu zmíněná na Benedictovým profilu na čsfd.cz tak nějak praštila mezi oči a já se rozhodla, že ten pilot musím vidět musím nutně vidět. Naštěstí byl na torrentu k dispozici... titulky jsem si už jen sama dohledala na netu. A mohla jsem začít se koukat.

Je pochopitelné, že jsem tyto dva díly musela neustále srovnávat, ale ve výsledku jsem si ale nakonec užila Unaired pilot jako díl samotný. Trochu to bylo, jako kdybych koukala na nějaký nový díl! Nové věci, jiné hlášky... v rámci možností.

Hned na začátku šok ze zjištění, že většina scén mají jinou lokaci než v ofiku. Ale brzo jsem si zvykla. I nějací herci byli jiní, hlavně seržantka Donnovanová a chyběl Mycroft, což bylo asi nejznatelnější.

Jelikož ofiko je o něco delší, některé scény v Pilotu prostě chybí. Třeba scéna s Mycroftem, který navrhuje obchod Johnovi o donášení na Sherlocka.


Je tu ale jedna scéna, která se mi líbila stejně jako v ofiku. A to ta v restauraci, kde číhají na vraha. Rozhovor mezi Sherlockem a Johnem je více přímější, ne tolik zastřený.
A ačkoliv miluju tu běhací scénu přes polovinu Londýna, v pilotu se neobjevila, ale byla tam zajímavá scéna, kde Sherlocka vyhodili s restaurace opilého (ne doopravdy opilého) a on se opilecky přiřítil k podezřelému taxíku a chtěl odvézt... A taxikář ho zdrogovaného odvezl na Baker Street 221B, kde se to závěrečné rozuzlení také odehrálo. Tabletky byly v neprůhledných lahvičkách, což taky trochu ovlivňovalo tu dramatičnost.
Pak ještě jedna scénka, která se v ofiku neobjevila. Sherlock běhal po střechách budov a hledal ten růžový kufr. Když ho John zespoda spatří, Sherlock vypadá na té střeše jako Dracula.

Sám o sobě není zas tak špatný. Nebo když ho srovnáme s většinou béčkových seriálů. Když ho ale srovnáme s Sherlockem, jsou tam jisté nedostatky jako pěst na oko.
Zvláště po vizuální stránce. Zatímco v ofiku jsme mohli vidět nějaký text v obrazu (esemesky, výsledky dedukce u dámy v růžovém), v unaired verzi dost viditelně chybí. A pak i nějaký ty efekty na dokreslení atmosféry.

A hlavně, Sherlockovi vlasy jsou příšerný! Ten jejich byteček vypadá jako kdyby ho navrhoval John, který zrovna odešel z Hobitína, kde žil jako Bilbo Pytlík.


Závěrem bych to shrnula tak, že oficiální verze je mnohem lepší, ale i unaired verze rozhodně stojí za shlédnutí. Je zajímavé si obě ty verze porovnat a vidět ty změny. Určitě hodně záviselo na tom, že u toho prvního pokusu měli menší rozpočet. A taky tvůrci měli ještě čas to doladit, upravit tak, aby to bylo dokonalé, víc propracované. A proto mi možná taky přijde Study in Pink nejpovedenějším dílem ze všech.
Jsem si už teď jistá, že až si zase dám maraton Sherlocka, tenhle neodvysílaný díl určitě chybět nebude.

Sherlock aka Dracula
Unaired
Official
Unaired
Official

V jeho očích (Hoje Eu Quero Voltar Sozinho)

Brazílie - 2014 - 96 min - Režie, scénář: Daniel Ribeiro - Hrají: Ghilherme Lobo, Fabio Audi, Tess Amorim, Eucir de Souza
Naprosto úžasný příběh o nevidomém a zatím nepolíbeném klukovi jménem Leonardo, který má už dost toho, jak ho rodiče neustále kontrolují na každém kroku. Ve škole je šikanován ostatními spolužáky, zvláště blonďatým Fabiem. Leo má ale to štěstí, že má úžasnou kamarádku Giovannu, která ho vždycky podrží.

Jednoho dne jim do třídy přibude nový kluk - Gabriel - a právě tady začíná celý ten příběh. Leo začne být více vzdorovější vůči rodičům, mění se mu priority a navíc se mu začne komplikovat přátelství s Giovannou.

"Kdyby jsi ukradl polibek, jak by jsi ho vrátil?"
- Gabriel

Není to sice Ocarový film (i když jej Brazílie nominovala jako svého zástupce, avšak bez úspěchu), ale přeci jenom jsem byla z filmu velmi, velmi překvapená. Příjemně překvapená.
Nevím, co jsem při zapínání čekala, ale určitě ne tak skvělý příběh. Příběh o odhalování něčeho nového, něčeho neznámého. Neskutečně se mi líbilo, jak se vyvíjel vztah mezi Leonardem a Giovannou a ještě více vývin vztahu mezi Leonardem a Gabrielem, který přerostl v něco mnohem většího, mnohem krásnějšího. To proplétání přátelství a lásky mi trochu připomnělo příběh o Aristotelovi a Dantovi z knihy Benjamina Alira Sáenze (kterou silně doporučuji!).

Byla jsem překvapená, jak je to skutečné, jak moc je to realistické. Příběh, který pomalu ale jistě utíká, byl podán s naprostou lehkostí, která se k filmu jako tento hodí. Bylo to tak obyčejné, civilní, nenásilné a hlavně procítěné.

Herecké obsazení bylo skvělé, nedokážu si na jejich místě představit někoho jiného. Hudba byla nenásilná, ničím nevýjimečná, ale i přesto k filmu seděla.
Tvůrci předvedli pár naprosto úžasných a originálních scén a ukázali, že je snadné zapomenout na handicap ostatních. V tom dobrém smyslu slova.

Sama jsem Leovi naprosto rozuměla. Mám stejně jako on určitý handicap a naprosto jsem s ním soucítila. Často si říkám, že se mnou, jakožto handicapovanou, nikdo nebude chtít prožít život, ale právě filmy jako tento mi dávají jakou takous naději.

Můžu doporučit naprosto každému. Myslím si, že lidé, co mají k same-sex vztahům odpor nebo je neuznávají, a nejsou příliš tvrdohlaví, by mohli svůj názor při shlédnutí tohoto filmu přehodnotit.
Je to zatím nejlepší dílko, co jsem viděla ze světové kinematografie (když nepočítám americkou, britskou a českou tvorbu). Je to oddechovka, která vás nenechá chladného, ale ani citově nevyždímá.