Kniha, která v sobě skrývá tolik pravdy

Všechna pravda, co je ve mně - Julie Berry

Originální název: All the truth That's in Me
Vydání: První
Série: -
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 271
Obálka: Hardback
Rok vydání výtisku: 2014
Překladatel: Marta Kadlecová, Jana Hejná

Anotace:

Judith vyrostla v Roswellské osadě, která se řídí přísnými zákony a zvyklostmi. Před čtyřmi lety ona a její nejlepší přítelkyně zmizely. Před dvěma lety se vrátila jen Judith, sama, nenáviděná a přehlížená těmi, kteří byli kdysi jejími přáteli a rodinou.

Judith o svém zmizení nemůže promluvit. Žije jako duch ve vlastním domě a mlčky svěřuje své myšlenky a touhy Lucasovi, kterého miluje celý život. On o tom však nemá ani tušení.

Když Roswellskou osadu napadnou nepřátelé, dlouho pohřbená tajemství začínají vycházet na světlo. Judith stojí před volbou, zda má žít dál v mlčení, nebo znovu pozvednout svůj hlas, i když to může znamenat, že svět i životy kolem ní se navždy změní.

Tento originálně napsaný román vás zasáhne vášní a touhou, kterou cítí Judith, a postupně odhalované tajemství jejího příběhu vás bude nutit otáčet na další a další stránky až do konce.

Jsou knihy, které jsou skvělé, ale jsou i knihy, které jsou dokonalé.
Jsou knihy, které se Vám zalíbí svým dějem či stylem psaním, ale jsou i knihy, které Vám vyrazí dech.
Jsou knihy, které Vám vykouzlí úsměv na tváři, ale jsou i knihy, které Vás doslova ohromí.
A mezi ně patří kniha Všechna pravda, co je ve mně.

Knihu jsem měla půjčenou z knihovny, těšila jsem se na ni, ale nějak jsem se nemohla přinutit k tomu, abych si ji přečetla.
Takže mi kniha nějakou dobu ležela v poličce a když mi do konce výpůjční lhůty zbývalo jen deset dní, otevřela jsem ji. Byla jsem velmi překvapená.

Příběh se odehrává v Roswellské osadě, dalo by se říci, že jde buď o fiktivní svět, nebo o osadu fungující o několik století zpátky. Tak či tak, na místě, kde se příběh nachází, bych pravděpodobně žít nechtěla, ne s tím, jaká jsem.
Pokud jste mladšího věku, představte si, že chodíte do školy, kde se s dětmi všeho věku učíte v jedné třídě číst a psát. Musíte se starat o domácí práce. Dívky se snaží dobře zapůsobit na chlapce, aby si právě je vybrali jako své budoucí ženy. Chlapci zase pokukují po dívkách a hledají tu, se kterou by chtěli strávit svůj život.
Pokud jste již už dospělí, staráte se o své děti, aby měli dobrou budoucnost, staráte se o obživu i pověst vaší rodiny.
A právě v tomto světě se narodila a vyrůstala Judith.
Vyrůstala v milující rodině. Měla skvělé rodiče, úžasného bratra a dobrou pověst v osadě.
Ale to se jednoho dne změnilo.
A nic už nebylo jako dříve.
Vůbec nic.
Vše se obrátilo vzhůru nohama. A tady příběh začíná.

Judith zmizela a o dva roky později se vrátila. S vyříznutým jazykem. Vrátila se do společnosti, která bývala jejím domovem, ale nyní na ni hleděli s opovržením. Dokonce i její vlastní rodina. A s tím teď musí žít.

Julie Berryová napsala skvělý příběh, který zasadila do světa, který si sama vytvořila, ale který se i tak držel skutečnosti.
Do jednoho jediného příběhu spisovatelka zasadila různé aspekty života, které se vzájemně prolínaly a dohromady vytvářeli jeden smysluplný příběh.
Nechybí v něm láska, zhrzenost, touha něco dokázat, touha odpoutat se od špatné minulosti, bolest, nenávist, zrada, odhodlání, mlčení, krutost, která ke životu patří...

Během putování napříč stránkami jsem se stala součástí příběhu, sama jsem ho vypravovala, sama jsem cítila bolest, jako kdyby to byla skutečnost a ne jen pouhý příběh. Stala jsem se jeho součástí.
Kniha mě polapila hned už na první straně a držela se mě až do konce. Nemohla jsem přestat číst, nedokázala jsem zastavit čas, který v knize plynul.

V knize se objevují i občasné výlety do minulosti, pro lepší pochopení současnosti - děje. Jsou plné krutosti i lásky. Bez těchto výletů by děj nebyl dokonalý.

Kapitoly byli poměrně krátké a tak čtení v podstatě rychle ubíhalo. Některé kapitoly měli jen dvě věty, některé se rozložily do tří až pěti stran. Na konci každé z nich jsem se děsila, co přijde dál. Někdy přišla úleva, někdy potvrzení, že můj strach byl oprávněný.

Za celý život, co si pamatuji, jsem v knihách četla zatím jen dvě scény, při kterých se mi obrátil žaludek. Jedna byla v knize Náměsíčník od Roberta Muchamorea, druhá právě v této knize. Tato kniha je jasnou ukázkou, že život není tak růžový, jak se zdá, že někteří lidé dokážou být opravdu krutí.

Příběh je podáván klidným a nenásilným stylem psaním. Dalo by se říci, jako kdyby jej hlavní postava - Judith - vyprávěla Lucasovi, své životní lásce. Tím se podtrhly její city k němu, až jsem se i já do Lucase zamilovala.

V podstatě knize nic vytknout nedokážu. Nic špatného jsem na ní neviděla, žádnou chybu, či přešlap v ději. Ale pokud tam něco takového bylo, nevšimla jsem si toho kvůli ohromení, které mě při četbě knihy provázelo.

Je to kniha, ke které se jednou bezesporu vrátím. Možná více než jednou. Je to kniha, která není známá, ale i přesto by si zasloužila větší pozornost. Každý by ji měl znát! Každý by si ji měl přečíst. Vyrovná se těm nejlepším knihám, které jsem četla. Ba i dokonce k nim patří!

Této knize skutečně nemohu dát méně než 99% hodnocení. Opravdu si to zaslouží.