neděle 5. října 2014

Labyrint:útěk | Kniha, která mi sedla

James Dashner

Originální název: The Maze Runner
Vydání: První
Série: Labyrint #1
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 357
Obálka: Peperback s přebalem
Rok vydání výtisku: 2014
Překladatel: Petr Kotrle

Anotace: 
Všechno se změní...
Když se Thomas probudí ve výtahu, nepamatuje si nic než své křestní jméno. Nemá žádné vzpomínky na rodiče ani na domov a netuší, jak se dostal tam, kde je. Jeho paměť je prázdná. 
Není však sám. Když se výtah otevře, Thomas zjistí, že má kolem sebe chlapce, kteří ho uvítají na Place, širokém prostranství uzavřeném vysokými kamennými zdmi.
Placeři, jak si jeho obyvatelé říkají, nevědí, proč nebo jak se tam ocitli. Kam jejich paměť sahá, vědí jen to, že každý den se otevřou kamenné brány do labyrintu, jenž je obklopuje. A stejně tak se každou noc pevně zavřou. Jednou za měsíc přiveze výtah nového chlapce. A nikdo nechce zůstat v labyrintu po setmění.
Thomasův příchod Placeři očekávali. Ale další den se objeví dívka - vůbec první, která na Plac dorazila. A ještě překvapivější je zpráva, kterou jim doručí. Placeři byli vždy přesvědčení, že když se jim podaří labyrint kolem Placu vyřešit, najdou cestu domů... ať je to kdekoli. Ale čím dál víc se zdá, že Labyrint řešení nemá.
Dívčin příchod nevysvětlitelně způsobí, že si Thomas začně připadat jiný. Něco mu říká, že by mohl znát některé odpovědi - kdyby našel způsob, jak se dostat k temným tajemstvím uzamčeným v jeho mysli.


Labyrint a já
O příběhu jsem poprvé slyšela ve spojitosti s Dylanem O'Brienem, který ve filmu ztvárnil hlavní postavu - Thomase. V té době jsem netušila, že existuje i knižní předloha, ale to mi asi mohlo dojít. V poslední době totiž nic jiného netočí.
A pak začala Labyrintová mánie. Každý musel mít knihu. Každý musel vidět film. Ani já nebyla výjimkou, anotace na knihu a trailery na film slibovali velice zajímavý příběh.
A když se mě příbuzní ptali, co bych chtěla k narozeninám za knížku, řekla jsem si, proč ne? A tak jsem začátkem září přišla k Labyrintu i já.
Jelikož i v tu dobu byla filmová adaptace právě v kinech, chtěla jsem ji vidět a to (nejen) kvůli Dylanovi, kterého dobře znám díky seriálu Teen Wolf, který už nějakou dobu sleduji, tak jsem si knihu chtěla co nejdříve přečíst a až teprve pak jít do kina. Protože upřednostňuji "Nejdříve kniha, pak film."
A tak jsem se do čtení pustila a jaké mám z toho pocity?

Filmový přebal? Hm...
Než přejdeme k hodnocení knihy, pozastavíme se nad obálkou. Filmový obal se mi vůbec nelíbí. Ale ten pod ním? To je úplně jiné kafe, ten je perfektní. Úžasná tmavě modrá barva na pozadí velkého, krásně barevného, písma.


Příběh... o čem to vlastně je?
Do knihy jsem se ze začátku nedokázala úplně vtáhnout, bylo to zmatené, ale postupem času jsem se seznámila se situací Placerů - obyvatelů Placu uprostřed Labyrintu. A začalo to být zajímavější.
Každý měsíc se k nim připojí nový člen. Všechno to jsou kluci. A dvakrát do měsíce, tudíž jednou za dva týdny, jim vozí zásoby. Například jídlo, zbraně či oblečení.
Placeři žijí ve vzájemném souladu a každý má uprostřed Labyrintu své místo. Někteří vybraní, ti nejlepší, prozkoumávají Labyrint a hledají z něj cestu ven - těm se říká běžci. Další připravují jídla, léčí raněné, starají se o zvířata a podobně.
Jednoho dne se k nim přidá Thomas a neobvykle brzo, po pouhých dvou dnech, se k nim připojí i Theresa - vůbec první dívka!!! - se znepokojující zprávou a od té doby se v Placu začíná vše zvrtávat.


Radost nebo zklamání?
Příběh byl nabytý akcí a napětím. V téměř každé minutě šlo hlavním hrdinům o život. 
Příběh byl zasazen do prostředí, jehož poloha a účel nám čtenářům i hrdinům knihy nebyl objasněn. A o to více to bylo zajímavé (ačkoliv zároveň i svým způsobem deprimující).
Kniha nebyla dokonalá, ale i přesto úžasná. Nebyla nejlepší jakou jsem kdy četla, ale i přesto skvělá. Jednalo se o typ knihy, který já vítám a který vyhledávám. Rozhodně nelituji, že jsem si ji přečetla, ba i dokonce jsem ráda, že jsem se mohla seznámit se stylem Jamese Dashnera a mohla se (alespoň na chvíli) ocitnout v Labyrintu.

Závěrem...
Knihu doporučuji každému, kdo má v oblibě akci a napětí a nebojí se postapokalyptických světů i tomu, kdo se rád obejde bez romantiky, protože tu v knize téměř nenajdete.

Hodnocení: 89%

Žádné komentáře:

Okomentovat