V jeho očích (Hoje Eu Quero Voltar Sozinho)

Brazílie - 2014 - 96 min - Režie, scénář: Daniel Ribeiro - Hrají: Ghilherme Lobo, Fabio Audi, Tess Amorim, Eucir de Souza

Naprosto úžasný příběh o nevidomém a zatím nepolíbeném klukovi jménem Leonardo, který má už dost toho, jak ho rodiče neustále kontrolují na každém kroku. Ve škole je šikanován ostatními spolužáky, zvláště blonďatým Fabiem. Leo má ale to štěstí, že má úžasnou kamarádku Giovannu, která ho vždycky podrží.

Jednoho dne jim do třídy přibude nový kluk - Gabriel - a právě tady začíná celý ten příběh. Leo začne být více vzdorovější vůči rodičům, mění se mu priority a navíc se mu začne komplikovat přátelství s Giovannou.

"Kdyby jsi ukradl polibek, jak by jsi ho vrátil?"

- Gabriel

Není to sice Ocarový film (i když jej Brazílie nominovala jako svého zástupce, avšak bez úspěchu), ale přeci jenom jsem byla z filmu velmi, velmi překvapená. Příjemně překvapená.
Nevím, co jsem při zapínání čekala, ale určitě ne tak skvělý příběh. Příběh o odhalování něčeho nového, něčeho neznámého. Neskutečně se mi líbilo, jak se vyvíjel vztah mezi Leonardem a Giovannou a ještě více vývin vztahu mezi Leonardem a Gabrielem, který přerostl v něco mnohem většího, mnohem krásnějšího. To proplétání přátelství a lásky mi trochu připomnělo příběh o Aristotelovi a Dantovi z knihy Benjamina Alira Sáenze (kterou silně doporučuji!).

Byla jsem překvapená, jak je to skutečné, jak moc je to realistické. Příběh, který pomalu ale jistě utíká, byl podán s naprostou lehkostí, která se k filmu jako tento hodí. Bylo to tak obyčejné, civilní, nenásilné a hlavně procítěné.

Herecké obsazení bylo skvělé, nedokážu si na jejich místě představit někoho jiného. Hudba byla nenásilná, ničím nevýjimečná, ale i přesto k filmu seděla.
Tvůrci předvedli pár naprosto úžasných a originálních scén a ukázali, že je snadné zapomenout na handicap ostatních. V tom dobrém smyslu slova.

Sama jsem Leovi naprosto rozuměla. Mám stejně jako on určitý handicap a naprosto jsem s ním soucítila. Často si říkám, že se mnou, jakožto handicapovanou, nikdo nebude chtít prožít život, ale právě filmy jako tento mi dávají jakou takous naději.

Můžu doporučit naprosto každému. Myslím si, že lidé, co mají k same-sex vztahům odpor nebo je neuznávají, a nejsou příliš tvrdohlaví, by mohli svůj názor při shlédnutí tohoto filmu přehodnotit.
Je to zatím nejlepší dílko, co jsem viděla ze světové kinematografie (když nepočítám americkou, britskou a českou tvorbu). Je to oddechovka, která vás nenechá chladného, ale ani citově nevyždímá.