Eden (Helen Douglas)

Nečekala jsem, že tohle budu číst. Nijak mě to nelákalo a rozhodně bych za to nevyhazovala peníze. Nu, však to znáte. Jdete do knihovny a tam knížky, o kterých se v poslední době mluvilo... Samozřejmě, že jsem to tam nemohla nechat a tak jsem se dostala ke knize Eden od Helen Douglasové, kterou před vydáním každý netrpělivě očekával.

Ze začátku jsem se chytala za hlavu, protože mi to přišli jako jeden z dalších klišé románů. Však to znáte... hl. hrdinka nežije s rodiči, ale se svou tetou a jejím přítelem, na střední školu přijde nový dokonalý kluk, hl. hrdinka se do něj zamiluje, milostný trojúhelník... Přísahám, že jsem chtěla knihu zaklapnout po prvních dvaceti stranách, ale zase mě držel fakt, že anotace napovídá, že to nebude obyčejný román ze střední školy. Tak jsem zatnula zuby, přečkala prvních několik stran. Nu, nedá se říci, že bych nějak litovala. Ale zase nemůžu říci, že bych z toho byla extra odvázaná.

Eden byla typická Young Adult hrdinka - blbá. Většinou se s takovými hrdinkami dokážu smířit, ale Edeniny myšlenky, při kterých vzdychala nad Ryanem byly na mě moc. Dobré bylo, že tyto myšlenky byli v podstatě jen v první polovině knihy, v druhé polovině už moc ne. Nebo jsem to už možná moc nevnímala.
Kniha by se dala rozdělit na dvě části. Na první, v podstatě zbytečnou, kde se řešily obvyklé nudné věci, jako kdo je Eden a její kamarádi, a příchod Ryana na školu. Čtení této části jsem nenáviděla, nebavilo mě to. A v kombinaci s Edeniným vzdycháním, to bylo ještě horší. V jedné části jsem s tím vážně praštila a musela jsem si dát pauzu. Konkrétněji u scény kde se vyskytlo: "dívka na skice si kousala spodní ret", to už bylo na mě moc. Každopádně po pěti minutách jsem se ke knize vrátila a dříve zmíněnou větu okázale ignorovala. Také jsem nepochopila, proč Eden chodí na hodiny malování, když kreslit neumí. Ale zároveň je to dost jasné. Chodila tam, aby autorka měla materiál na úžasnou, neodolatelnou scénu, ve které se vyskytla věta ála Anastasia Steele.
V druhé části se to ale už zlepšilo. Příběh konečně získal pointu a nabral spád. Začalo to být zajímavé, menší akcičky se objevily, zmizelo Edenino vzdychání. Bylo to čtitelné a chvílemi mě to dokonce i bavilo. Což o první části moc říct nemůžu.

Styl psaní Helen Douglasové byl obyčejný, ničím nevýjimečný. Autorka se s popisy nijak nepárala, bylo to spíše jen o ději a jeho průběhu. Autorka měla skvělý nápad, ale nedokázala pořádně využít jeho potenciál. Možná, že kdyby udělala z příběhu menší klišé, mohlo to dopadnout lépe. Anebo kdyby knihu napsala z pohledu Ryana... Spíše by už to byla sci-fi, ale rozhodně by to bylo lepší zpracování nápadu. Musím ale přiznat, že to mohlo dopadnout hůře.

Závěrem můžu říci, že kniha nepatří vyloženě k odpadu, ale zase nebylo na tom nic extra zajímavého. Neurazí ale ani nenadchne. Myslím, že kdyby mi bylo dvanáct let, asi bych si knihu více užila a ohodnotila bych ji mnohem lépe. Jenže mě už dvanáct let není a už jsem přečetla spoustu lepších knih.

Originální název: After Eden

Série: Eden #1

Nakladatelství: YOLi

Počet stran: 288

Rok vydání výtisku: 2015

Přeložil/a: Jana Jašová

Databáze knih/Goodreads