Píseň krve jsem chtěla nutně už před jejím vydáním. Když jsem si
ji šla po Vánocích koupit do Dobrovského, kde tenkrát měli 30% slevu, Píseň
krve neměli (byla jsem fakt mega naštvaná!), takže jsem se k ní dostala až teď.
A rozhodně čekání stálo za to.
Vélin Al Sorna je synem slavného Pána
bitev. Po smrti své matky je Vélin otcem dán do Šestého řádu, aby se z něj stal
stejný bojovník jako je jeho otec. Vélin se tak pod dohledem zkušených mistrů
spolu se svými řádovými bratry stává talentovaným bojovníkem, který kousek po
kousku vychází ze stínu svého otce.
Autor nás stránku po stránce trpělivě
seznamuje s Vélinovou osobností. Pečlivě se věnuje jeho tělesnému i duševnímu
rozvoji, při kterém se z malého chlapce stává dospělý bojovník. Vélin je věrný
své Víře a řídí se jejími zásadami, které udávají impuls jeho rozhodnutí.
Vélin není žádný dokonalý hrdina, jak tomu obvykle bývá. Je to
normální klučina, ve kterého kvůli jeho otci vkládají velké naděje. Je však
talentovaný a tak jejich představám o tom, že jablko nepadá daleko od stromu, dostojí.
Příběh je podán vyprávěním vypravěče a je prokládán zápisky
jistého kronikáře Verniera, kterému Vélin Al Sorna už jako dospělý vypráví celý
svůj příběh. Tudíž příběh není jen jednotvárný, ale získáme také pohled
"třetí strany" na Vraha Nadějného.
"Víra je všechno. Víra nás pohlcuje a
osvobozuje. Víra utváří náš život, na tomto světě i za jeho
hranicemi."
Anthony Ryan má strhující styl psaní, s
ničím se nepáře. Nezdržuje se zbytečnými popisy a naplno se věnuje ději, který
přes svou rozsáhlost velmi rychle ubíhá. Několikrát jsem se do knihy zahloubala
natolik, že jsem ztratila ponětí o čase a divila se, že se už stmívá. V příběhu
rozloženého do šesti set stran čtenář určitě očekává nějaké nudné pasáže, ale
nebylo tomu tak. Nějaké chvilky tu sice byly, kdy jsem odpočítávala strany do
konce knihy, ale že bych vysloveně chtěla knihu odložit, to ne.
Navzdory tomu, jak byla Píseň krve skvělá,
se mi zdála jen jako předehra, před dalšími díly, ve kterých bude ještě více
všeho, čeho jsme se dočkali v Písni Krve. Myslím, že (Pokud Anthony Ryan
nezklame.) se určitě máme v dalších dílech na co těšit! A jelikož je příběh
zdánlivě ukončený, jsem zvědavá, s čím autor v dalších dílech přijde.
Anthony Ryan svou knihou milovníkům
fantasy připomíná, jak jsou knihy laděné do fantasy tónu úžasné, skvělé a jak
si dokážou čtenáře svým příběhem, svým světem, svými morálními zásadami a svými
postavami podmanit. Je přeci úžasné, jak jsou někteří lidé originální a jak
úžasnou mají fantazii. Je dobré vědět, že ne všichni upadají na duchu a že se
na světě schovávají nějací ti lidé, kteří mají skvělé nápady a nebojí se jich
využít.
Příběh doporučuji všemi deseti (Nebo
rovnou dvaceti!), hlavně milovníkům fantasy, epické i jednoduché, i těm, kteří
mají rádi všechno (jako já), ale ne každému sedne Ryanův styl psaní. Milovníci
fantasy si na své určitě přijdou.
Série: Stín krkavce #1
Vydání: První
Nakladatelství: Nakladatelství Host
Počet stran: 624
Obálka: Hardback s přebalem
Rok vydání výtisku: 2014
Přeložil/a: Lucie Zajíčková
Žádné komentáře:
Okomentovat